Moje stránky:-)Nika

Jezero Malawi

Jezera můžeme z evolučního hlediska přirovnat k ostrovům uprostřed oceánu. V tomto smyslu jsou celosvětově známa velká východoafrická jezera, zejména pak jezero Malawi, kde za dobu jeho dlouhé existence vznikla velmi specifická rybí fauna, kterou nenajdeme nikde jinde na Zemi. Obrovská druhová bohatost a velké zastoupení endemitů byly hlavním důvodem k vyhlášení stejnojmenného jezerního národního parku.

Jezero Malawi je třetím největším jezerem v Africe a třetím nejhlubším jezerem na světě. Během historie vystřídalo několik názvů. Jako „marawi“ bylo známé již v 16. a 17. století Portugalcům, ale upadlo v zapomnění. V roce 1859 jezero objevil Skot David Livingstone a pojmenoval je „njasa“. Vžitý koloniální název byl odvozen od slova „nyanja“, což znamená v řeči domorodého národa Chewa „jezero“. Současné pojmenování jezera i africké republiky, ve které leží, je velmi podobné prvnímu zmíněnému názvu a vyjadřuje atmosféru východu Slunce nad jezerem. Jezero Malawi, podobně jako nedaleko ležící jezero Tanganjika, vyplňuje dno riftového údolí. Jeho hladina se nachází v nadmořské výšce necelých 500 m. Průměrná hloubka činí asi 300 m, maximální je udávána až 785 m. Jezero je dlouhé 550 km a široké do 60 km. Plochou hladiny ho můžeme přirovnat k území Moravy. Jezero je téměř ze všech stran obklopeno řetězcem hor, které v Livingstonových horách v Tanzánii dosahují výšky až 3 175 m n. m. Výjimkou je jih, kde kotlina pokračuje hlubokým širokým údolím protékaným řekou Shire, jediným výtokem z jezera. V severní polovině jezera příkré okrajové svahy často spadají přímo do jezera a dělítkem od hladiny je jen úzká pěšina. Podél jižněji ležících břehů se nacházejí naopak roviny široké místy i více jak 10 km s domorodými rybářskými vesnicemi a krásnými písečnými plážemi. Koupání v jasně modré průzračné vodě jezera nese s sebou určité riziko nákazy bilharziózou a nemožný není ani střet s krokodýlem, a to i přesto, že obě nebezpečí v této oblasti knižní průvodci vylučují. Hlavním lákadlem pro turisty je vedle vodních sportů a rybolovu potápění v jezeře spojené s pozorováním jezerního života.

V čem vlastně spočívá jedinečnost tohoto jezerního světa, který vedl až k vyhlášení národního parku? V jezeře se nachází největší množství druhů ryb ze všech jezer na světě. Literární zdroje se v počtu druhů, který zdaleka není konečný, velmi odlišují. Uvádí se, že v jezeře žije 400, 500, ale i 650 druhů ryb z více jak deseti různých čeledí. Důvodem k nepřesnosti je neuvěřitelná progresivní biodiverzita s množstvím často až velmi nepatrných anatomických zvláštností, jejímž výsledkem je až 90 % endemismus. Rozmanitost rybí fauny je dána zastoupením velkého množství typů životního prostředí, počínaje různě členitým dnem s písčitým, kamenitým až skalnatým podkladem, stejně tak rozdílným charakterem břehů, lagun a přilehlých bažin. Svou roli zde sehrála i rozdílná hloubka a hustota zapojení vegetace od zarostlých vod až po vody volné. Různé typy prostředí vedly k postupné adaptaci ryb a umožnily i rozvoj dalších generací v jiných životních podmínkách. Takto lze vysvětlit vznik nových druhů, které se liší od původních jak velikostí, tvarem a zbarvením, tak i životními projevy. Vysoký endemismus je způsoben naproti tomu značným stářím a izolovanou existencí jezera odhadovanou v souvislosti s vývojem této části afrického riftu na minimálně jeden až dva milióny let. 

Největší skupinu ryb zastoupenou v jezeře mnoha endemickými druhy představují cichlidy (Cichlidae). Cichlid je ve světě popsáno asi 1 500 druhů. U nás jsou známy především jako akvarijní rybičky a to zejména pod názvem tlamovci. To proto, že většina druhů odchovává svá mláďata v ústech. Zde se rybky z posbíraných jiker líhnou a ještě nějaký čas nalézají útočiště před nebezpečím. Jiné cichlidy jako parazité dokonce snášejí jikry do mrtvých těl ryb, kterými se drobné rybky potom živí. Cichlidy jsou natolik rozmanité, že je téměř nemožné je souhrnně charakterizovat. Předpokládá se, že tyto sladkovodní ryby původně obývaly prakontinent Gondwanu, v dalším vývoji se rozšířily do Střední Ameriky, na Blízký Východ a do jižního Íránu. Mezi cichlidami Afriky a Nového světa však existují velké rozdíly, stejně tak se odlišují africké cichlidy navzájem. V jezeře Malawi žije 30 % všech známých druhů cichlid, srovnatelně o něco málo menší množství druhů nacházíme i ve Viktoriině jezeře a v jezeře Tanganjika. První vědecký zájem o africké cichlidy projevil John Kirk, přírodovědec, který se účastnil druhé expedice D. Livingstona v letech 1858-64. O 50 let později C.T.Regan rozlišil již 84 druhů cichlid. V současnosti patří jezero Malawi mezi nejlépe zmapovaná tropická jezera. Výzkum stále pokračuje, objevují se nové druhy. Evoluci afrických cichlid je kladen stejný význam jako studiu tzv. Darwinových pěnkav na Galapágách. Zvláštního zájmu se dostává drobným pestře zabarveným rybkám, nazývaných domorodci obecně „mbuna“. Jsou potravně úzce vázány na balvany a skalnatý podklad a k tomu mají přizpůsobenu svou široce rozevíratelnou tlamou. Vzhledem k jejich velkému počtu je právě u těchto druhů ryb mnoho nejistoty při jejich taxonomickém zařazování. Centrem výzkumu rybí populace v jezeře Malawi je Department of Fisheries v Monkey Bay. 

Ukázky jednotlivých druhů cihlid z jezera Malawi

Veškerá fauna jezera Malawi je soustředěna do úzké litorární zóny. Od hloubky 100 –150 m je jezero víceméně sladkovodní pouští. Přibližně v hloubce 230 m začíná oblast chladných vod, jejíž horní hranice představuje bariéru pro vertikální promíchávání a je zároveň kyslíkovým rozhraním. Tomu odpovídá i vymezení vlastního národního parku, který se nalézá v jižním cípu jezera na poloostrově Nankumba se skalnatým mysem Maclear a asi na deseti přilehlých pobřežních ostrovech. Součástí necelých 10 000 ha velkého parku jsou i kopce Mwenya a Nkhudzi a aquatická zóna do stometrové vzdálenosti od pobřeží. Park, který nese v názvu slovo „jezero“, je tak překvapivě tvořen vodní plochou z méně jak jedné desetiny a chrání pouhé 0,04 % plochy jezera. Pobřežní oblasti parku včetně ostrovů jsou velmi hustě zalesněny. Pouze nejmenší ostrůvky mají podobu bizarních skalních výchozů. Původní společenstva (baobab Andosonia digitata, druhy Ficus, Sterculia, Khaya, Albizia aj.) byla z velké části nahrazena druhotnou křovinatou vegetací. Vyšší polohy pokrývá světlý savanový les se zastoupením rodu Brachystegia, nazývaný miombo. Většina území dnešního parku byla chráněna jako lesní rezervace od roku 1934, národní park byl vyhlášen v roce 1980 a zapsán do seznamu Světového dědictví UNESCO v roce 1984. Vedle zmiňované rybí populace jsou v parku chráněni i další živočichové. Ze savců se zde vyskytuje hroch, levhart, kudu velký, lesoň, (Tragelaphus scriptus), zebra, skálolez (Oreotragus oreotragus), chocholatka schovávavá (Sylvicapra grimmia), štětkoun (Potamochoreus porcus), paviáni a kočkodani. Hojně je zde také zastoupeno vodní ptactvo včetně orla jasnohlasého (Haliaeetus vocifer). Na ostrovech hnízdí tisíce kormoránů (Phalacrocorax lucidus). Na ostrově Boadzulu byl pozorován malý ještěr Varanus niloticus. Početní jsou hadi. 

Jako každé chráněné území, i tento maloplošný park musí řešit problémy, které přináší sílící tlak lidské populace na okolní přírodu. Jezerní ekosystém představuje zvláště velmi citlivé prostředí, kde i malý zásah může znamenat katastrofu. Nestačí přitom chránit jen přírodu na území parku, ale v širokém okolí celého jezera. Odborníci se shodují na tom, že pokud by došlo k silnému znečištění vody v jezeře, voda by se úplně obnovila vzhledem k velice pomalému promíchávání vrstev asi až za 1700 let. Do té doby by vyhynula rozmanitá rybí fauna i další malí i velcí živočichové. V této souvislosti se nejvíce hovoří o potenciálním znečištění vody mazadly a palivy lodních motorů. Jezero je stále více využíváno k lodní dopravě. Rozvíjí se i rybolov, který přináší hlavní obživu zde žijícím kmenům. Management národního parku, který zahrnuje přímo na svém území pět pobřežních vesnic se snaží podporovat tradiční způsoby rybolovu. Lovení migrujících ryb je povoleno jen u určitých místech, do 100 m od pobřeží je zakázáno používat rybářské sítě. 

Jezero dodává ročně minimálně 40 000 tun ryb pro místní tržiště. Na této činnosti je přímo závislých asi 16 tisíc zdejších obyvatel. Problémem jsou i některé dovezené druhy ryb, ať už z Evropy či jiných částí světa, které se živí místní endemickou faunou. Jinou negativní stránkou rybolovu je odchyt a následný export akvarijních rybiček prodávaných ve velkém za nemalé obnosy na západoevropských a amerických trzích. Mimo území parku není zatím odchyt omezován. Další nebezpečí především pro kvalitu vodu přináší odlesňování svahů v okolí jezera. Vytěžené dřevo je používáno jako palivo a stavební materiál. Na holých plochách vznikají zemědělsky obhospodařované pozemky, které jsou za lijáků v období dešťů vystaveny zvýšené erozi půdy. Tento koloběh můžeme sledovat přímo na území národního parku. Je to postup, který má svou tradici na většině afrického území. S aktivitami správy národního parku, stejně tak s parkem samotným, je možné se seznámit v ekologicky výchovném středisku u vesnice Chembe na mysu Maclear. Je zde k dispozici odborná knihovna i akvárium.

 Turisté, kteří přijíždějí k jezeru Malawi, mohou využít k pobytu řadu kempů, které jim nabízejí možnost pozorování pestrého života pod hladinou nejčastěji formou snorkellingu spojenou s vyjížďkou na jezero. Rekreaci u jezera je stejně tak možné doplnit návštěvou některého ze čtyř dalších malawských národních parků a početných zvířecích rezervací. Nejblíže se nalézá v údolí řeky Shire národní park Liwonde. Hlavním předmětem ochrany jsou zde velcí savci afrických savan. Vysokohorští turisté jistě neopominou navštívit horský žulový masív Mulanje na malawijsko-mosambických hranicích, vzdálený od jezera Malawi jižním směrem asi 200 km. Zdolání nejvyšší hory Sapitwy (v překladu znamená „Nechoď tam“), přináší za doprovodu horských cedrů a bíle kvetoucích stromovitých lilií neobvyklý zážitek.